Píseň strašlivá o tom velkém dialogu, který nastal v Čechách léta Páně 1989, ...

Burian, Jan

    G                               D 
1. Moje máma říkávala:"My jsme rodina, 
                                G 
   my jsme rodina, my jsme rodina, 
                                     D 
   príma čupr nóbl lidi, žádná spodina, 
                              G 
   žádná spodina, žádná spodina." 
2. "Vem si, hochu, lopatičku, na písku si stav, 
   na písku si stav, na písku si stav, 
   a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav, 
   jen s někým se bav, jen s někým se bav." 
          G                    D 
R: [: S Frantou ne a s Karlem jo, 
                                       G 
      a s Honzou ne, a s Jirkou teprv ne! :] 
3. Bortí se mi zámky z písku, já však mám svou čest, 
   já však mám svou čest, já však mám svou čest, 
   nebavím se skoro s nikým, zpívám o sto šest, 
   zpívám o sto šest, zpívám o sto šest. 
R: [: S Vaškem ne a s Láďou jo, 
      a s Lojzou jo, a s Lubošem už ne! :] 
4. Moje vlastní děti praví:"Tati, ty jsi cvok, 
   tati, ty jsi cvok, tati, ty jsi cvok, 
   když furt mluvíš sám, to není žádnej dialog, 
   žádnej dialog, žádnej dialog!" 
R: [: S Vaškem ne a s Gustou jo, 
      a s Joskou ne, s Milošem tuplem jo! :] 
5. Přestaňte mi, děcka, dělat z pískoviště chlív, 
   z pískoviště chlív, z pískoviště chlív, 
   dialog je, když teď mluvím jinak nežli dřív, 
   jinak nežli dřív, jinak nežli dřív! 
R: [: S Ludvíkem ne, se Sášou ne, 
      s Vasilem ještě jo, s Michalem radši ne! :] 
R: A s tebou jo, a s tebou ne, 
   a s někým jo, a s každým hned tak ne! 

dne 15. 09. 2020