Tvář

1. Tvář Ti zůstává a kolébá se nad vodou, 
plá jak prapor ztracených iluzí, a ne náhodou 
spí někde v oblacích, snad se pro ně někdy probudí. 
 
2. Smích Ti zůstává, je jak dým nad vodou, 
zní v podstavcích, a tak znám a ne náhodou, 
bílá místa ze řádků, která Tvoje slova doplní. 
 
R: V těch slovech je pták, který uletí, než mu zamávám, bude v zajetí 
krajů, které znám jen z vyprávění, povídá se prý, že tam nic není. 
 
3. Mám na cestě jen kamení a věčnost ke mně pískem promlouvá, 
smích je tajné znamení, je vždy tam, kde mě není, 
stojí někde opodál, čekám, co se zítra přihodí. 
 
4. Tvář mi zůstává, jenom mění barvu s oblohou, 
plá jak prapor ztracených iluzí, a ne náhodou 
volám do Tvých oblaků hloupá slova plná rozpaků. 
 
R: