Ponrepo

1. 
Unavené odpoledne střechy kropí, 
filmový týdeník si vzal pro jistotu dovolenou. 
Vyžilí donchuani oči klopí, 
s povadlou růží za svým cílem lezou po kolenou. 
Uvaděčka do rukávu odevzdaně / zívá /, 
a pak se zastydí. 
To si, paní, nesmíte tak brát. 
oni ho nezabijí, ona se umí krásně smát. 
 
R: 
A čas se pro ně zastaví, 
až to bolí, jak mu všechno dá. 
Nevidí, neslyší, 
ani já nevidím...... 
 
2. 
Podnájem voní svařeným vínem, 
podzim mi závidí, že si o něj budu ruce hřát. 
Hádám se vytrvale s vlastním stínem, 
copak to nevidí, zítra se může zase hrát, 
šťastné konce byly, jsou a / budou /, 
nikdo to nezmění. 
Můžeš být klidný, světe lží. 
Zbývá jen požehnání, ať mu to dlouho vydrží. 
 
R: 
To se to krásně usíná, / usíná /, 
tak jako on se všemu postavím. 
Další film začíná, 
konec vám nepovím.... 
 
R: 
A čas se pro ně zastaví, / zastaví /, 
i když to bolí, jak mu všechno dá. 
Nevidí, neslyší, 
ani já nevidím a neslyším...