Lustr nebo můra

        Ami                  G           Ami 
1. Měl sedmnáctou desítku a žízeň pořád rostla 
                              G            E7 
   a podobal se těžítku, jak seděl, čuměl do skla, 
     Ami                       G          E7 
   ani si nebyl ulevit, měl s sebou asi pleny, 
       Ami                         G    Emi     Ami G Ami 
   za celej večer neřek' nic, jen šilhal do tý pěny. 
 
2. Seděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami, 
   jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy, 
   pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra, 
   řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." 
 
3. Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén, 
   kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen", 
   dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde, 
      Ami                          G           Ami 
   a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede, 
       Ami                         G         Emi Ami 
   a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede. 
 
4. To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova, 
   jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova, 
   pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek, 
: napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek. : 
 
 
5. Tak bloumám ztichlým hřbitovem v ruce s tím keřem růží 
   a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži, 
   tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra, 
         : a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." : 
   jméno