Requiem za Albrechta z Valdštejna

Ztichlým náměstím se karafa dutě dívá. 
Její tenký stín má na hranách netopýra. 
Dům který tu stál v podloubí ukrývá 
karafu bídných snů co hrdlem svítí 
cosi se ztrácí v tmách 
 
Slepou ozvěnou okenní římsa zívá. 
Malou neřestí svůj paraván přiodívá 
utajený grál s rubínem ve dřevcích. 
Stěna se naklání kameny kříží. 
cosi se líbí 
cosi se ztrácí v tmách 
za cosi kýmsi dán 
 
Alej bez listí, zčernalá těla mříží, 
prázdný jezdec s prázdnou lampou, 
zasmání netopýří, sametový stůl 
slonovou koulí zní, zdupaná tráva čpí, 
do nocí stoupá 
 
Ruka závistí, zlobou a strachem bodá, 
oblouk lomený, svědectví prachem bílá. 
Jak na konci dnů u stropu nízko spí 
podivně černý pták, malinko dýchá 
cosi se líbí 
cosi se ztrácí v tmách 
za cosi kýmsi dán