Džínový smutky

Džínový smutky 
 
H 
Letí nad krajínou éro, zalétává do mraků, 
čistí obzor lidských dálek, zasněžených bodláků. 
     E                F#7                H            E 
Lidé pozorují zpříma, poslouchají hudbu křídel téměř ptačích, 
     H                 F#7              H 
ruce roztáhnou a padaj mezi díla chrobáků. 
 
Potkáváme každý ráno, každej večer, jak se dá. 
Do očí se nedíváme a jsme někde, kde se zdá. 
Smutný, šedivý a prázdný kostým Pierota někde v koutě visí, 
sny nám umírají mladý, ať nám vlezou na záda. 
 
             C#mi   F#7     H 
R: Zakouřený sál a kytary zvoní, 
            C#mi      F#7           H 
   záda narovnaj se, v koutě růže voní. 
         E          F#7             H               E 
   Dejte víru nám a příjdem první, vezmem šaty sálový, 
         H                  F#7          H 
   zatím vydrží nám všechny smutky džínový. 
 
Letí nad krajinou éro, kdysi tady lítal čáp. 
Pod tou hřívou dlouhejch vlasů zůsta a ne jeden chlap. 
Čekání a bezvýchodnost rukou váže šátky na očích, 
zatím stojíš, potom nevíš, kam bys vlastně rovně šláp. 
 
Kostky dlažební se táhnou až k okraji obzoru, 
vymydlení, ostříhaní ptáci nevylétnou nahoru, 
nejdou sami, kdo se k sobě staví jako skály žulový, 
i když malé jsou, tak uvnitř nosí srdce z mramoru. 
 
R: Zakouřený ...