Džínový smutky

Džínový smutky 
 
A 
Letí nad krajínou éro, zalétává do mraků, 
čistí obzor lidských dálek, zasněžených bodláků. 
     D                E7                A            D 
Lidé pozorují zpříma, poslouchají hudbu křídel téměř ptačích, 
     A                 E7              A 
ruce roztáhnou a padaj mezi díla chrobáků. 
 
Potkáváme každý ráno, každej večer, jak se dá. 
Do očí se nedíváme a jsme někde, kde se zdá. 
Smutný, šedivý a prázdný kostým Pierota někde v koutě visí, 
sny nám umírají mladý, ať nám vlezou na záda. 
 
             Hmi   E7     A 
R: Zakouřený sál a kytary zvoní, 
            Hmi      E7           A 
   záda narovnaj se, v koutě růže voní. 
         D          E7             A               D 
   Dejte víru nám a příjdem první, vezmem šaty sálový, 
         A                  E7          A 
   zatím vydrží nám všechny smutky džínový. 
 
Letí nad krajinou éro, kdysi tady lítal čáp. 
Pod tou hřívou dlouhejch vlasů zůsta a ne jeden chlap. 
Čekání a bezvýchodnost rukou váže šátky na očích, 
zatím stojíš, potom nevíš, kam bys vlastně rovně šláp. 
 
Kostky dlažební se táhnou až k okraji obzoru, 
vymydlení, ostříhaní ptáci nevylétnou nahoru, 
nejdou sami, kdo se k sobě staví jako skály žulový, 
i když malé jsou, tak uvnitř nosí srdce z mramoru. 
 
R: Zakouřený ...