Soňa

Soňa 
1. 
F#mi                     Hmi        D           E7         F#mi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Hmi        D          E7          F#mi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    E7                            F#mi         E7                     F#mi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    E7                        F#mi        Hmi                C#7  D7   A7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
A           D         A     D                E7        A 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
E7                A         E7                   E 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
A            D            A      D         E7         A 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
D                            F#mi               Hmi        C#7             F#mi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.