Soňa

Soňa 
1. 
Gmi                     Cmi        Eb           F7         Gmi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Cmi        Eb          F7          Gmi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    F7                            Gmi         F7                     Gmi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    F7                        Gmi        Cmi                D7  Eb7   Bb7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
Bb           Eb         Bb     Eb                F7        Bb 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
F7                Bb         F7                   F 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
Bb            Eb            Bb      Eb         F7         Bb 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
Eb                            Gmi               Cmi        D7             Gmi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.