Soňa

Soňa 
1. 
Fmi                     Bbmi        Db           Eb7         Fmi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Bbmi        Db          Eb7          Fmi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    Eb7                            Fmi         Eb7                     Fmi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    Eb7                        Fmi        Bbmi                C7  Db7   Ab7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
Ab           Db         Ab     Db                Eb7        Ab 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
Eb7                Ab         Eb7                   Eb 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
Ab            Db            Ab      Db         Eb7         Ab 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
Db                            Fmi               Bbmi        C7             Fmi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.