Soňa

Soňa 
1. 
Ebmi                     Abmi        H           Db7         Ebmi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Abmi        H          Db7          Ebmi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    Db7                            Ebmi         Db7                     Ebmi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    Db7                        Ebmi        Abmi                Bb7  H7   Gb7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
Gb           H         Gb     H                Db7        Gb 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
Db7                Gb         Db7                   Db 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
Gb            H            Gb      H         Db7         Gb 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
H                            Ebmi               Abmi        Bb7             Ebmi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.