Soňa

Soňa 
1. 
C#mi                     F#mi        A           H7         C#mi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       F#mi        A          H7          C#mi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    H7                            C#mi         H7                     C#mi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    H7                        C#mi        F#mi                G#7  A7   E7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
E           A         E     A                H7        E 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
H7                E         H7                   H 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
E            A            E      A         H7         E 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
A                            C#mi               F#mi        G#7             C#mi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.