Soňa

Soňa 
1. 
Cmi                     Fmi        Ab           Bb7         Cmi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Fmi        Ab          Bb7          Cmi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    Bb7                            Cmi         Bb7                     Cmi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    Bb7                        Cmi        Fmi                G7  Ab7   Eb7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
Eb           Ab         Eb     Ab                Bb7        Eb 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
Bb7                Eb         Bb7                   Bb 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
Eb            Ab            Eb      Ab         Bb7         Eb 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
Ab                            Cmi               Fmi        G7             Cmi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.