Soňa

Soňa 
1. 
Bbmi                     Ebmi        Gb           Ab7         Bbmi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Ebmi        Gb          Ab7          Bbmi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    Ab7                            Bbmi         Ab7                     Bbmi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    Ab7                        Bbmi        Ebmi                F7  Gb7   Db7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
Db           Gb         Db     Gb                Ab7        Db 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
Ab7                Db         Ab7                   Ab 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
Db            Gb            Db      Gb         Ab7         Db 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
Gb                            Bbmi               Ebmi        F7             Bbmi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.