Soňa

Soňa 
1. 
Abmi                     Dbmi        E           Gb7         Abmi 
Nekonečné sibiřské jsou pláně, kam oko hlédne, věčný leží sníh. 
                       Dbmi        E          Gb7          Abmi 
A kolem holé nebetyčné stráně své štíty bílé halí v oblacích. 
    Gb7                            Abmi         Gb7                     Abmi 
A v chatě, jež až k oknu v sněhu skryta muž v trestaneckém šatě sedí sám, 
    Gb7                        Abmi        Dbmi                Eb7  E7   H7 
již léta strádá beznadějí zmítán, teď stesk svůj hvězdám žaluje a tmám. 
 
Ref. 
H           E         H     E                Gb7        H 
Soňo, Soňo, jediná ty moje, vlas tvůj černý, čelo jako sníh, 
Gb7                H         Gb7                   Gb 
záhadné ty teskné oči tvoje líbám v nocích bezesných. 
H            E            H      E         Gb7         H 
Život můj se ku konci již chýlí, naděje na spásu nekynou, 
E                            Abmi               Dbmi        Eb7             Abmi 
Soňo, slyš hlas nešťastného, prokletí mé slyš, černé země než mne skryje tíž. 
 
2. 
Ved jsem tě co ženu od oltáře, mé štěstí, Soňo, bylo závratné. 
Však nedoved jsem číst z tvé bledé tváře, že jinému již patří srdce tvé. 
Když ústa tvá se na jeho rtech chvěla a šíji on tvoji líbal bělostnou, 
já v okamžiku smyslů zbaven zcela jsem ve hruď jeho vnořil dýku svou. 
 
Ref. 
 
3. 
Nezvím, Soňo, nikdy, jsi-li šťastnou, neb bolest také poznalas a žal. 
Jen vlci táhnou kol, když světla zhasnou a kozák, zbloudiv sem hned prchá dál. 
Nechť obraz můj již zmizel z duše tobě a štěstí nového ti vzešel květ, 
já ve tvých snech se zjevím v noční době a píseň svoji tobě budu pět. 
 
Ref.