To vadí (Obladi-oblada)

    D                            A 
1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku, 
                           D 
   to se život nejvíc usmívá, 
                                 G 
   později holka s mašlí sní ti polárku 
              D                A         D 
   a začneš chápat, jak to v světě chodívá. 
         D                  F#mi Hmi D         A    D 
R: To vadí, to vadí, že ta láska   ráda nohy podráží, 
                            F#mi Hmi D            A   D 
   to vadí, to vadí, že ta láska   tíží víc než závaží. 
2. V parku ti pak bere věci na hraní, 
   všichni se tý holky zastanou, 
   když ji zbiješ, musíš dělat pokání, 
   a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou. 
R: 
    G                          D 
*: Ty marně čekáš potají svůj den, 
    G                       D                    A 
   čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen. 
3. Pak ta holka jednou mašli vymění 
   za paruku v barvě havraní 
   a ty z toho jako socha zkameníš 
   a začneš chápat, že to láskou zavání. 
R: 
4. Začneš toužit po svým modrým kočárku, 
   když ti holka s jiným uniká, 
   zkusíš hledat štěstí v plném pohárku 
   a začneš chápat, že se marně neříká. 
R: