To vadí (Obladi-oblada)

    A                            E 
1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku, 
                           A 
   to se život nejvíc usmívá, 
                                 D 
   později holka s mašlí sní ti polárku 
              A                E         A 
   a začneš chápat, jak to v světě chodívá. 
         A                  C#mi F#mi A         E    A 
R: To vadí, to vadí, že ta láska   ráda nohy podráží, 
                            C#mi F#mi A            E   A 
   to vadí, to vadí, že ta láska   tíží víc než závaží. 
2. V parku ti pak bere věci na hraní, 
   všichni se tý holky zastanou, 
   když ji zbiješ, musíš dělat pokání, 
   a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou. 
R: 
    D                          A 
*: Ty marně čekáš potají svůj den, 
    D                       A                    E 
   čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen. 
3. Pak ta holka jednou mašli vymění 
   za paruku v barvě havraní 
   a ty z toho jako socha zkameníš 
   a začneš chápat, že to láskou zavání. 
R: 
4. Začneš toužit po svým modrým kočárku, 
   když ti holka s jiným uniká, 
   zkusíš hledat štěstí v plném pohárku 
   a začneš chápat, že se marně neříká. 
R: