Poslední kabriolet

            F                    C7 
1. Polykám nasucho a zahřívá mě dech, 
              Gmi                        C7 
   říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech," 
               F                   C7 
   vždyť zase nepřijde a budu si plést 
            Gmi             C7 
   rafičky hodinek a ulice měst, 
              F                   G 
   nikdy nic neřekne a nechce si číst, 
                Gmi                  C 
   když poštou posílám jí za listem list, 
                                 F 
   a kdyby viděla, tak bude se smát, 
              C       Gmi        C7 
   jak růže kradený strkám za kabát. 
             F         Dmi Bb             C7 
R: Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let, 
                  F               Dmi           Bb        C7 
   jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta, 
             F         Dmi              Bb       C7 
   poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don" 
                      Gmi     C7            F 
   a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou. 
2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, 
   z jakýchže dálek lze mít někoho rád, 
   někdo by plakal, jiný do něma pil, 
   někomu v počítači náhodou zbyl, 
   možná nás dělí jen pár směšných pater 
   a je to něco jako pravidla her, 
   vždyť každá víra staví do prázdna most, 
   a spadlých mostů - těch už bylo dost. 
R: