Jullianne

               F#mi 
1. Když mlžný závoj slunce zdvíhá, 
             Hmi         F#mi 
   když začíná tam nový den, 
   nejhezčí, už jak to bývá, 
             Hmi       F#mi 
   ze všech dívek Jullianne. 
2. Popsat vám ji lze jen stěží, 
   slovník můj má málo slov, 
   její krásu hory střeží, 
   spatřit ji je smrti lov. 
            D    E     A            D   E        A 
R: Když se bílý měsíc dívá, krade stín nad krajinou, 
    C#   F#mi                       Hmi       C#         D  F#mi 
   vychází ta, co je vílou, jméno má, jméno má, ó, Jullianne. 
3. Kdo se dá tou zrádnou cestou, 
   její hlas kdo chtěl by znát, 
   ať se smíří s pravdou prostou, 
   se smrtí že jde si hrát. 
4. Supí křídla koncert hrají, 
   kořist příští čekají, 
   kostí pár se v prachu válí, 
   slunce žár, žár je vybělí. 
R: 
5. Zakletou je paní bílou 
   bez hradů a bez moci, 
   přes den paní, v noci vílou, 
   těžko dát, dát ji pomoci. 
6. Jenom přítel s čistou duší 
   supů bát se nemusí, 
   kdo se zná, ten ať to zkusí, 
   kdo se zná, kdo se zná, jen kdo se zná. 
R: