Píseň, co mě učil smrtihlav

   E          A         E           A 
1. Málo jím a málo spím, málokdy se vídám, 
  E           G#mi       F#mi H7 
   do zrcadla už se nedívám, 
  A           E  E/D#    C#mi          A 
   nemusím se stydět, že nechci se už vidět, 
   D                       E 
   cítím, že se blíží moje smrt (ná ná, ná ná, ná ná) 
              D        A          E 
R: Nádor mozkový roste dál a bez ustání, 
             F#mi A              E 
   už je veliký   jak fotbalový míč, 
              D           A                E 
   jen se nelekej, slyšíš do dřeva to zaklepání, (ťuk ťuk ťuk) 
                F#mi A            E 
   že stačí jen dát, do hrobu tě spát. 
 
2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr plíce čistí, 
   čemu je to platné, chci se ptát, 
   v hlavě už mi cinká ten umíráček jistý, 
   vím, že mi na ramena klepe smrt (ná ná, ná ná, ná ná) 
 
R: 
 
3. Dál a dál s tím nádorem, s tím mozkovým nádorem, 
   co mě nutí jen se tupě smát, (e he, he he) 
   tak se chvíli belhám a potom radši kulhám 
   tam, kde potkám svoji smrt. 
 
R: