Studený slunce

   Hmi 
1. Autobus do mlhy rozstříknul šedý bláto, 
   D 
   obzor se náhle uzavřel, 
     Emi 
   mráz leze za nehty, je ostrej jako bláto, 
    C#7                      F#7 
   najednou nevíš, kam bys šel. 
2. Cestou tě zdraví jenom holý ruce stromů, 
   někde je oheň, tam máš jít, 
   někde je teplo a klid rozsvícenejch domů, 
   ve větru píseň slyšíš znít 
         Hmi       D 
R: Studený slunce nemá sílu, 
     A                    Hmi 
   snad proto začínáš se bát, 
                    D 
   objevíš v mlze bledou vílu 
   A                        Hmi 
   a sejdeš z cesty, možná rád. 
3. Autobus přiveze pach zítřejšího rána, 
   studenej propocenej vzduch, 
   zůstal jsi sám a s tebou polekaná vrána, 
   jedinej v tomhle kraji druh. 
4. Že přišla chvíle, kdy už nemůžeš se vrátit, 
   studená noc je zase blíž, 
   cesty se ztrácejí a nechtějí se krátit, 
   co je to touha, pochopíš. 
R: 
5. Touha jsou na obloze nekonečný mraky, 
   chuchvalce mlhy v údolí, 
   touha je volání a v dálce noční vlaky, 
   špinavej vokoralej sníh. 
6. Píseň, ta, na kterou už zapomněl jsi slova, 
   a s chutí kouře horkej čaj, 
   podivný volání, co slyším stále znova, 
   kde leží v dálce cizí kraj. 
R: 
R: