Studený slunce
Pacifik
C#mi 1. Autobus do mlhy rozstříknul šedý bláto, E obzor se náhle uzavřel, F#mi mráz leze za nehty, je ostrej jako bláto, D#7 G#7 najednou nevíš, kam bys šel. 2. Cestou tě zdraví jenom holý ruce stromů, někde je oheň, tam máš jít, někde je teplo a klid rozsvícenejch domů, ve větru píseň slyšíš znít C#mi E R: Studený slunce nemá sílu, H C#mi snad proto začínáš se bát, E objevíš v mlze bledou vílu H C#mi a sejdeš z cesty, možná rád. 3. Autobus přiveze pach zítřejšího rána, studenej propocenej vzduch, zůstal jsi sám a s tebou polekaná vrána, jedinej v tomhle kraji druh. 4. Že přišla chvíle, kdy už nemůžeš se vrátit, studená noc je zase blíž, cesty se ztrácejí a nechtějí se krátit, co je to touha, pochopíš. R: 5. Touha jsou na obloze nekonečný mraky, chuchvalce mlhy v údolí, touha je volání a v dálce noční vlaky, špinavej vokoralej sníh. 6. Píseň, ta, na kterou už zapomněl jsi slova, a s chutí kouře horkej čaj, podivný volání, co slyším stále znova, kde leží v dálce cizí kraj. R: R:
dne 15. 09. 2020