Nebe ví
Modrotisk
F# C# 1. Rozlil jsem tu kávu hned na první stůl D#mi F# H rád bych slyšel snáze a ne jen na půl. F# C# Všechno to, co přijde, slyším mladý mužský hlas D#mi F# H Říká: Šefe, šel bych tuze rád, pokud svobodnej jsem zas C# D#mi Léta sám jsem v cele trávil, kolik času, pánbůh ví... H A#mi G#mi C# Nerad bych ho dál teď ztrácel, jestli tedy smím. H F# Ref: Mé kroky jdou, očekávaj mě mí milí, jak roky jdou. D#mi C# H C# Jiní dávno nevěřili, oni odpouští mi chvíle zklamání. D#mi C# H C# F# H C# Nebe ví, že dobu měl jsem zlou, teď mé kroky jdou. 2. Hamburger, čaj a kávu, to osmý stůl si přál, U sedmého jsem to rozbil, když slyším její pláč. Říká ji, se vším končím, nebudem se vídat dál, na prstu snubní kámen, já si vlastně jenom hrál. Přes proud slz z jejích očí, netečná je jeho tvář. Jenom krátké strohé sorry, od začátku byl to špás. Ref: Mé kroky jdou... C# D#mi Café "Z půli cesty domů", tak tu tomu říkají C# H C# Krátkých příběhů je fůra, každý den se stávají 3. Však jednou všechno skončí, snědený je dnes už krám. Šálky zívají jen prázdnem, no a já dnes konec mám. Však támhle stůl tři v rohu, sedí otec s dcerou svou, dávno upláchla mu z domu,no a teď tu spolu jsou. Říkám: Vážně mě to mrzí, zavírám, má to tak být, dívka s úsměvem mi kývá: Pane vím, musíte jít. Ref: Mé kroky jdou...
Do databáze přidal Budík, dne 15. 09. 2020