Pod Libeňskou koulí

Vojín Josef Říha se svojí Aničkou 
u vlaku se loučí poslední hubičkou. 
Pod Libeňskou koulí 
děvčátko se choulí 
do klubíčka. 
Usedavě pláče, 
to je přece naše 
Andulička! 
 
Život se k ní krutě zachoval, 
mládenec jí dneska rukoval. 
Je to pro ní rána, 
neumí být sama 
bez Pepíčka. 
Podívejme, Říhu, 
udělal jí rýhu 
do srdíčka. 
 
Vojín Josef Říha na Libeň vzpomíná, 
kavalec ho tlačí, unaven usíná. 
Pod Libeňskou koulí 
děvčátko se choulí 
do klubíčka. 
Pejsek na ni štěká, 
ona tady čeká 
na Pepíčka. 
 
Cestu do Prahy má povolenou, 
přijede na první dovolenou. 
Až ho jenom spatří, 
dá mu co mu patří, 
Andulička. 
Až Pepíček dojde, 
ona se s ním projde 
do lesíčka.