Dvě plus jeden

Ony: Pokud v sobě máte aspoň trochu něhy, 
tak potom jistě víte, kde jsou lásky břehy. 
Že srdce k téhle touze patří pouze dvě, 
i když je věcí stylu kdy kdo miluje. 
 
On: Já s trýzní zoufalou, 
jsem napsal troufalou... 
Ony: Tak jen dále! 
On: Tož báseň napsal jsem... 
Ony: A co? 
On: ...snad příliš důvěrnou... 
Ony: Dál! 
On: ...o vás dvou. 
 
Ony: Tak vidíte, co natropí ten básník-amatér, 
než jednou pochopí, co je a není fér. 
Je zkrátka rozhodnutý urvat každý květ, 
takže nás přímo nutí zaslat báseň zpět. 
 
On: Já přímo ze dvou stran 
jsem láskou rozerván, 
Všichni: zmírám vášní. 
A tajně tiším vzlyk, 
svých citů nejsem pán. 
Ony: Je to zvláštní... 
 
Jak snadno srdce básníků se ve dví rozdělí, 
má jedno rande v pátek druhé v pondělí. 
Rozdává slůvka pestrá, múzy prohání 
a přitom pošle sestrám stejné vyznání. 
 
Ony: V pátek 
je svátek... 
 
Mezihra 
 
On: Vždyť cítím čistý cit, 
tak nevím, proč jsem bit 
Ony: Jak to zvládnem... 
On: Já chtěl bych si vás vzít, 
jednu dřív a druhou pak... 
Ony: Óóóó... 
On: Jenom klid! 
 
Ony: Jak snadno všechno vyřeší ten švarný pohleda, 
jak motýl dívky těším tím, že přelétá. 
Má ve svém kalendáři lásku na dvakrát, 
jedna z nás dobře vaří, druhá umí prát. 
 
On: Já věrný přítel žen, 
jsem krutě uražen. 
Ony: Věrný přítel... 
On: A v citech zasažen 
už básnit odmítám. 
Ony: Zmlkly múzy... 
 
Ony: A tím končí příběh, který stal se možná nám, 
či mnohým kamarádkám, nebo sestřičkám. 
Když někdy utvoříte dívčí dvojici, 
nevěřte na dvě lásky s jednou kyticí.