Sága rodu T.
Marien
D D4sus A D D4sus A A Emi Praděda bejval chalupníkem v Polabí A Hmi Ze stájí sotva vytáh‘ paty G D Dmaj Až jednou v šestnáctým na vojnu rukoval F#mi H Doplnit na Piavě ztráty Emi G D Dmaj D7 Tam za císaře pána nebo za svou zem, kdo ví G Vozil proviant a miny D Emi Když se sotva živej vrátil, říkali že to není on, D Emi F#mi Že se vrátil někdo jiný D Emi F#mi Nechtěl o tom nikdy mluvit, prej nechtěl o tom nikdy mluvit, G Že lidé hoří jako suchá tráva F#mi H Nechtěl o tom nikdy mluvit Emi Gmi Jak páchne krev mísená s blátem D Když se v ní ocel začne kalit A jeho syn, můj děda, plnej ideálů byl Když jim Mnichov flinty z ruky vzal Do Reichu na nucený práce cestoval Ponorky Němcům montoval A než ta druhá válka chytla jinej směr Kolikrát stříhali mu vlasy Co je v mysli člověka Když na něj míří mašinkvér Příslušníka vyšší rasy Nechtěl o tom nikdy mluvit, nechtěl o tom nikdy mluvit Co viděl, když se hroutil Hamburk Nechtěl o tom nikdy mluvit A my kluci hloupí jsme mu záviděli To číslo na ruce, které nešlo umýt A co můj táta, dobrák z největších co znám Na šťastnej život vystál frontu I jeho brácha za kopečky roha vzal On prostě zůstal s rodinou tu Na horách s mámou boudařil a rudej svrab Nikdy jim úsměv nezkřivil A když padla opona, omládli a začli cestovat Jeden ten autobus nebrzdil Nechce o tom nikdy mluvit, nechce o tom nikdy mluvit Tenkrát tam zhaslo šestnáct duší Nechce o tom nikdy mluvit Jak mu bylo, když v tom vraku Marně zkoušel mámu vzbudit.... Člověk když utře to svý mlíko na bradě A kouká jak si život užít Co čeká na mě, když jsem teď na řadě O čem já nebudu chtít mluvit Tolik se bojím, že tu píseň prokletou Raději nechám nedopsanou ....... .......tak nashledanou....
Správce písně je Ivan. Do databáze přidal Ivan, dne 15. 09. 2020