Sága rodu T.
Marien
C C4sus G C C4sus G G Dmi Praděda bejval chalupníkem v Polabí G Ami Ze stájí sotva vytáh‘ paty F C Cmaj Až jednou v šestnáctým na vojnu rukoval Emi A Doplnit na Piavě ztráty Dmi F C Cmaj C7 Tam za císaře pána nebo za svou zem, kdo ví F Vozil proviant a miny C Dmi Když se sotva živej vrátil, říkali že to není on, C Dmi Emi Že se vrátil někdo jiný C Dmi Emi Nechtěl o tom nikdy mluvit, prej nechtěl o tom nikdy mluvit, F Že lidé hoří jako suchá tráva Emi A Nechtěl o tom nikdy mluvit Dmi Fmi Jak páchne krev mísená s blátem C Když se v ní ocel začne kalit A jeho syn, můj děda, plnej ideálů byl Když jim Mnichov flinty z ruky vzal Do Reichu na nucený práce cestoval Ponorky Němcům montoval A než ta druhá válka chytla jinej směr Kolikrát stříhali mu vlasy Co je v mysli člověka Když na něj míří mašinkvér Příslušníka vyšší rasy Nechtěl o tom nikdy mluvit, nechtěl o tom nikdy mluvit Co viděl, když se hroutil Hamburk Nechtěl o tom nikdy mluvit A my kluci hloupí jsme mu záviděli To číslo na ruce, které nešlo umýt A co můj táta, dobrák z největších co znám Na šťastnej život vystál frontu I jeho brácha za kopečky roha vzal On prostě zůstal s rodinou tu Na horách s mámou boudařil a rudej svrab Nikdy jim úsměv nezkřivil A když padla opona, omládli a začli cestovat Jeden ten autobus nebrzdil Nechce o tom nikdy mluvit, nechce o tom nikdy mluvit Tenkrát tam zhaslo šestnáct duší Nechce o tom nikdy mluvit Jak mu bylo, když v tom vraku Marně zkoušel mámu vzbudit.... Člověk když utře to svý mlíko na bradě A kouká jak si život užít Co čeká na mě, když jsem teď na řadě O čem já nebudu chtít mluvit Tolik se bojím, že tu píseň prokletou Raději nechám nedopsanou ....... .......tak nashledanou....
Správce písně je Ivan. Do databáze přidal Ivan, dne 15. 09. 2020