Olešnická

C#                                                 A#mi 
Byl to kraj tvého dětství, tys mi o něm často vyprávěl 
F#                                                        G# 
A jednu volnou sobotu jsi vstal, že bys ho znovu vidět chtěl 
         Fmi				                        F# 
Tak jsme jeli do hor Orlických a přes Deštnou šli na Šerlišský mlýn 
  D#mi                                                G# 
A na Bukačce stromům hrály barvy, jak se sluší na podzim 
 
Pak přes Vrchmezí dolů, tam kde olešnický kostel vrhá stín 
Střecha staré školy, co pamatuje dost tvých klukovin 
Co příběhů a pocitů se náhle vrací ze zapomnění 
Uběhlo čtvrt století, to městečko se vůbec nemění 
 
 
A#mi                     G#           F#            C# 
Snad jen tváře, kterým čas do kůže vrásky vyškrábal 
A#mi                 G#          F#              C# 
Z kalendáře, který jako by ti vítr z plachet bral 
        D#mi          F#              G#           Fmi 
Snad se vrátí barvy vzpomínkám, co blednou v paměti 
     A#mi                D#mi       F#                G#       C# 
Tak hřejivé, jak mámy objetí, jak smutno je, když včely uletí 
 
Pak s Olešenkou po proudu a slunce mělo z mraků zástěru 
Až k bývalému hostinci, co vypráví o slávě pašerů 
Do Zeleného údolí, kde říkalo se také U svatých 
Tam jste kdysi bydleli ve stínu statných stromů staletých 
 
    Fmi			       		       F# 
Tam mrtvé oči domu a cesta sotva vidět zpod listí 
Fmi                                      F# 
Kopřivy až do pasu a okapy už nikdo nečistí 
D#mi                                                     G# 
Zvážněl jsi a nahlížel tím oknem tam, kde dětský pokoj byl 
    Fmi                  F#     Fmi                    F#        Fmi               F# 
A svět se ti zdál tehdy větší, svět se ti zdál tehdy větší, že svět tehdy býval větší 
              D#mi 
Jsi tady pochopil 
 
Jako tváře, kterým čas do kůže vrásky vyškrábal 
Z kalendáře, který jako by ti vítr z plachet bral 
Snad se vrátí barvy vzpomínkám, co blednou v paměti 
Tak hřejivé, jak mámy objetí, jak smutno je, když včely uletí