Historie MAGISONu

Prehistorie, rok 1998       Rok 1999       Rok 2000

Prehistorie, rok 1998

Trampská skupina MAGISON poprvé vystoupila začátkem září roku 1998. Stalo se tak po naší čtrnáctidenní hudební "kontaktáži", řečeno slengem Ondry Vavrečky. Avšak Ondra s námi tou dobou ještě nehrál a vlastě ani vzpomínané zářijové vystoupení není úplným počátkem naší historie.

Když jsme se Zubříkem více či méně dobrovolně v létě 1997 rozpustili náš domovský band Heč, začali jsme společně psát nové songy pro náš společný výmysl, pracovně zvaný Crackers. Čas nás nijak nehonil, Zubřík v té době tlačil káru v Lístku a já pomalu pošilhával po - v té době - bluesově znějícím Mariáši. Songy, které jsme tenkrát napsali, byly ale stále více ovlivněny tím, co jsme hrávali na společných vandrech a o čem jsme za vlahých letních večerů diskutovali uprostřed brdských hvozdů. Totiž zlatou érou moderní trampské písně, jak kdosi nedávno někde napsal. Zkrátka - Hoboes, Stopa, i jiné kapely té doby nás ovlivnily, ale cítili jsme, že by jsme přesto naší muziku měli dělat po svém.

Po našem prvním vystoupení na příbramském Huntíku už jsme získali i představu o aranžmá. Zjistili jsme, že ve dvou to asi nepůjde, chyběl tam pořádný základ, který by dokázal vést ostatní nástroje. Chtělo to basu. Vzpomínám, jak jednou Zubřík přišel na Klamovku, kde jsme tenkrát dělali pořad Folkový vláček, a povídá: Peťa Kopička z Podhoubáků jde na vojnu a Podhoubáci asi teď vůbec nebudou hrát. Podívali jsme se na sebe a oběma nám to přišlo líto. Že by takový talent jako Luďa měl zahálet doma za pecí? No, nebudu vás dál napínat, neuplynulo ani pět měsíců a my si ve třech poprvé jen tak zajamovali v jedné mateřské školce na Lhotce. Ale do skutečné kapely bylo ještě daleko.

Základní kolo Trampské Porty 99 v Zaječově
Hurá, postupujem !!!

V červenci 1998 jsem odjel s Bárou a Mariášem do Jindřichova Hradce. Počasí bylo nádherný, muzikanti ostatních kapel kamarádští, nám se perfektně hrálo a chmelový produkty se taky vyjímečně vydařily. Když jsem jel nazpátek, měl jsem v kapse telefonní číslo na Mirku Menšíkovou a v hlavě vzpomínku na jeden bezva jamm na jindřichohradeckým hřišti.

Čtyřčlenný základ MAGISONu tedy začal zkoušet koncem srpna 1998, stihli jsme pár festiválků, do konce roku jsme si zahráli s Lístkem, Pacifikem, Klofem a ostatními zajímavými soubory po pražských klubových scénách. Poslední, co jsme ještě ve čtyřech zvládli, byla úspěšná účast na základním, brdském předkole Trampské Porty v Zaječově (což byly mimochodem největší nervy z celé TP 99). Pak se jednoho dne objevilo na zkoušce ušatý torpédo a hrdě prohlásilo: Ahoj, jsem Ondra a chtěl bych s Vámi hrát. Vytáhl z futrálu svojí ephiphonku, zasedl Zubříkovi jeho oblíbené místo u dveří, naladil a už s námi zůstal.

Šaolín

Rok 1999

Finále Trampské Porty 99 v Ústí nad Labem

Jaro 1999 bylo ve znamení postupových kol různých soutěžních přehlídek. Krom toho jsme se postupně rozehrávali po pražských klubových scénách a sem tam dostali pozvání i mimo hlavní město. Chtěli jsme nasbírat co nejvíce pódiových zkušeností, abychom byli připraveni na případné účinkování na letních festivalech. Oslovili jsme totiž nesměle několik pořadatelů menších festivalů a s napětím čekali na výsledek. V klubu Trojická na Praze 2 jsme začali pořádat pod hlavičkou MAGISONu komponovaný pořad, nazvaný Stopy sešlapanejch bot, do kterého jsme si postupně zvali naše souputníky, abychom tak mohli v přátelské atmosféře konfrontovat naši hudbu s hudebními trendy jiných kapel.

Přišlo léto. První velký festival, který nám otevřel své brány, byla Trampská porta v Ústí nad Labem. Do Ústí jsme odjížděli jako pyšní semifinalisté a v koutku duše doufali, že se nám podaří dosáhnout vytouženého finále. Povedlo se. Páteční euforie, když jsme se dozvěděli, že jsme poprvé v historii ve finále Porty, nám vydržela i během následujícího dne a celá hektická sobota pro nás vyvrcholila naprosto nečekaným ziskem interpretační Porty. V autorské i divácké Portě jsme skončili na druhých místech. K tomu všemu patřila neopakovatelná atmosféra tohoto letitého podniku, přátelské sejšnování s ostatními kapelami, vzájemné držení si palců. Nedávno jsme se všichni shodli, že to byl pro nás jeden z nejsilnějších zážitků uplynulého roku.

Zahrada 99
Během měsíce června jsme zvládli několik posledních předprázdninových klubových koncertů a zúčastnili jsme se Svojšického Slunovratu, na který nás Jupp už na jaře pozval. I tam se nám hrálo výborně, ostatně zdejší publikum bylo vždycky velmi vstřícné, a tak i k nám bylo milé a vnímavé. Stejně vřelé publikum, avšak absolutně protikladné počasí, bylo na dalším festivalu pořádaném Folk & Country, kam jsme byli pozváni. Na Zahradě bylo totiž vloni neuvěřitelné vedro. To nám však ale nebránilo v tom, abychom nezasáhli do boje o Krtečky, cenné to trofeje tohoto festivalu. Samozřejmě jsme si nekladli vysoké cíle, neboť "konkurence" špičkových a o něco zkušenějších mladých kapel zde byla příliš veliká. Zahrada pro nás byla přínosem hlavně v tom, že jsme měli možnost oslovit velký počet posluchačů najednou a poslechnout si podobné kapely z celé republiky. Festival, do kterého jsme vkládali trochu více nadějí, byla plzeňská Porta 99. Zde se nám nakonec podařilo získat jednu z pěti interpretačních Port. Uložili jsme tedy do police v naší zkušebně už druhou vzácnou sošku a vydali se vstříc létu.

V červenci a srpnu jsme navštívili několik menších festivalů, většinou v překrásných přírodních scenériích. Z festiválků na severu, jihu i západu Čech se nám asi nejvíce líbilo v Trocnově, kde Sdružení Porta Soběslav už léta připravuje Jihočeské zpívání. A protože jsme kapela trampská, využili jsme cest po festivalech také k tomu, abychom se podívali do různých koutů Čech, kde jsme už léta nebyli (Lužnice, Střela, Lužické hory...).

Mohelnice 99

Další hory, Jeseníky, jsme si prohlédli cestou na festival, který jsme považovali za vyvrcholení loňské festivalové sezóny. Mohelnický dostavník je jeden z nejstarších folkových festivalů v Čechách a nás velmi potěšilo, že nás Aligátor Nenkovský do Mohelnice pozval. Víkend to byl doslova nabitý hudbou, setkali jsme se zde se spoustou spřátelených kapel, se kterými jsme se během celého léta po festivalech vídali, a měli jsme možnost také konzultovat naší muziku s ostřílenými bardy folkové scény (Wabi Daněk, Žalman Lohonka, Moravský Brabec). A protože je na Dostavníku pro mladé kapely připravena i soutěž, odvezli jsme si z Mohelnice letos druhé místo v absolutním pořadí skupin.

Zářím pro nás začal opětovný kolotoč klubových vystoupení. Byli jsme například hosty skupin Lístek a Pacifik a ve svém vlastním večeru jsme přivítali písničkáře Jeronýma Lešnera. Kromě toho, že se nám na 9 minut a 25 vteřin podařilo mihnout v České televizi, jsme také obdrželi pozvání na první zahraniční festival. Náměští inspirovaná Country Lodenica v Piešťanech nás překvapila svojí velikostí a pořadatelskou precizností. Akcí v září bylo opravdu mnoho, a tak už týden po velmi příjemném Trapsavytí na Sázavě jsme stanuli na prknech Jizerské Noty v Hejnicích. Byl to pro nás poslední soutěžní festival sezóny, a tak jsme si dali opravdu záležet. Navzdory tomu, že Ondra náhle onemocněl a nemohl se zúčastnit, se nám podařilo o dva divácké hlasy předstihnout historicky nejúspěšnější kapelu Noty - Sekvoj, a odvézt si 1. místo spolu s objemnou putovní notou.

Podzim se pak dál ubíral cestou klubovou, zahráli jsme si se Žalmanem, se Šántré a ještě s několika dalšími soubory. Dopsali jsme také nové písničky a pustili se do jejich realizace. Využili jsme navázaných kontaktů s kapelami z ostatních regionů a domluvili "přáteláky" na jaro 2000. Náš repertoár jsme zdvojnásobili a pořídili si prostornější vůz. Když jsme dopsali poslední odpověď na všechny dopisy z léta, zapálili jsme adventní svíčku a vyrazili na Staroměstské náměstí zazpívat si jen tak krásné české koledy vánoční.

Tak takový byl náš rok 1999.

MAGISON

PF 2000 přeje Magison

Rok 2000

Také rok 2000 přinesl Magisonu spoustu zážitků a událostí.

Předně Mirka úspěšně dokončila studia a zařadila se do běžného pracovního procesu. Mimo jiné jí to umožnilo i vydělat peníze na velmi důležitou investici, kterou se stalo v dubnu 2000 zakoupení tyčky od trianglu, kterou jsme minulé léto kdesi ztratili.

V březnu nás pozval Michal Jupp Konečný na natáčení televizní Zahrady do Malostranské besedy a my měli tentokrát už podruhé možnost poznat na vlastní kůži profesionalitu a preciznost pracovníků České televize. Co se týče médií, tak jsme se ještě několikrát mihli na několika rozhlasových stanicích a kromě občasných malých článků v tisku s námi v dubnu vyšel velký rozhovor v časopise Folk & Country. Obzvlášť nás potěšilo, že v témž čísle otiskli naší píseň Tony z údolí, která vloni v Ústí obsadila druhé místo v kategorii autorská Porta.

V dubnu 2000 se také udála první personální změna v kapele od doby jejího založení. Ondru Vavrečku, který se rozhodl plně věnovat studiu na vysokých školách, nahradil exLístkovský veterán Honza Andělín Frühwirt. Ondra s námi naposled vystoupil 8. dubna v narozeninovém programu Tonyho Linharta v Malostranské besedě. Působil tedy v Magisonu něco přes 15 měsíců a měl významný vliv na vznik stylu a soundu Magisonu.

První vystoupení s Honzou Frühwirtem jsme absolvovali v pražském klubu Kocour na koncertech Konkurzu Zahrady. Dnes již můžeme napsat, že to byl pro nás konkurz úspěšný, neboť nás Jupp na základě tohoto večera pozval na velké festivaly roku 2000 jako jsou Svojšický slunovrat, Dvorana Lochotín, Folková růže, a v neposlední řadě do soutěžního klání o Krtečky na Zahradě v Náměšti na Hané.

V květnu jsme ve studiu Dog Zbyňka Suchého natočili svoji první oficiální demonahrávku. Obsahuje sedm písní a nám posloužila především jako propagační materiál skupiny. Píseň Bloudění z této demonahrávky se v říjnu 2000 dokonce stala čtvrtou nejhranější písní brněnského rádia Proglas.

Finále Trampské Porty 2000

To už jsme za sebou ale měli více než dvě desítky klubových vystoupení, ve kterých jsme během jara účinkovali. Prvním velkým festivalem tohoto roku se pro nás, tak jako loni, stala Trampská porta v Ústí nad Labem. Sem jsme letos postoupili rovnou do finále, a tak jsme si lépe mohli vychutnat páteční atmosféru i sobotní Setkání v poledne. Dost času jsme mohli věnovat také poslechu ostatních soutěžních kapel, protože Magison byl toho odpoledne posledním soutěžícím. Hrálo se nám opravdu lehce a velkou zásluhu na tom měli také diváci, kteří nás již znali odloňska a kteří nás ohromným způsobem podpořili. Výsledkem byl zisk interpretační i divácké Porty, v autorské Portě jsme obsadili tak jako loni druhé místo. Mirka Menšíková navíc získala titul Miss Trampská Porta 2000, poslední v tomto tisíciletí.

Jak již jsme se výše zmínili, kromě Svojšického slunovratu, kde se nám letos opět líbilo, nás Michal Jupp Konečný pozval do Plzně na festival Dvorana Lochotín, kde se letos tak jako vloni předávaly prestižní Zlaté klíče, které udělují přímo čtenáři časopisu Folk & Country. Důvodem pozvání však nebylo jinak skvělé páté místo v kategorii Objev roku, ale především naše úspěchy v loňském roce. Ovšem asi největším zážitkem na tomto festivalu pro nás bylo společné vystoupení s legendou moderní trampské písně, Miki Ryvolou. Byly to doopravdy chvíle, na které se nezapomíná.

Svojšický slunovrat 2000

Významným pro nás letos byl také festival Zahrada v Náměšti na Hané. Nejen, že celé čtyři dny jsme pojali jako jeden velký jamm sejšn, ale měli jsme tu možnost konfrontovat se s nejúspěšnějšími kapelami našeho žánru a v nesčetných minutách a hodinách v zákulisí jsme si mohli povídat s muzikanty a lidmi kolem folku, kteří v této muzice již něco dokázali. Ze Zahrady jsme si odváželi celkové šestnácté místo, což se z počtu třiceti dvou finalistů může zdát nevýznamné, avšak uvědomíme-li si, že do Konkurzu Zahrady se letos přihlásilo něco kolem pětiset kapel z celé republiky, považujeme naše umístění za úspěch.

Během léta jsme pak ještě navštívili několik festivalů, z těch významnější jmenujme například Telegraf session v Bechyni, Folkovou růži v Jindřichově Hradci nebo Prázdniny v Telči, kde se nám dokonce jako málokteré kapele podařilo vystoupit hned dvakrát.

V září odvysílala Česká televize pořad o Trampské Portě, ve kterém jsme byli jedním z hlavních účinkujících a na trhu se objevilo album Wabi Ryvola - básník a tramp, na kterém se Magison nemalou měrou podílel. Deska se točila v březnu a k zesnulému Wabi Ryvolovi, jehož hlas zůstal zachycen na archivních nahrávkách, se postupně nově dotočila celá muzika (kontrabas na celé desce nahrál Luděk Žofák) a dozpívaly ostatní pěvecké party. S Wabim si přišli zazpívat např. Roman Horký, Wabi Daněk, Pavel Žalman Lohonka, Tony Linhart, Miki Ryvola a další. Všechny sbory na albu nazpíval Magison. Byla to pro nás velmi příjemná práce a považujeme za velkou čest, že nás producenti desky, Tony Linhart a Josef Blažejovský, oslovili.

Září pro nás také znamenalo návrat do klubů. Vystoupili jsme v několika programech spřátelených kapel a využili pozvání skupiny Načas k účinkování na jejich minifestiválku Folkování na Toulcáku. Úspěšnou festivalovou sezónu jsme, tak jako loni, završili na dvacáté Jizerské Notě v Hejnicích, kde jsme v konkurenci kapel jako Poupata, Sekvoj nebo Lístek opět získali 1. místo a odvezli si zpátky do Prahy velkou putovní notu.

V říjnu 2000 naše písně odvysílalo již minimálně sedm rozhlasových stanic, upořádali jsme vlastní, velmi úspěšný festival Folkování pod komínem a uskutečnili jsme další klubová vystoupení, z nichž nejmilejší pro nás byl společní koncert se skupinou Akorát v Českých Budějovicích. Průměrný počet našich koncertů za měsíc se přehoupl přes deset a stále se zvyšuje.

V listopadu a začátkem prosince jsme obdrželi již první nabídky k účinkování na letních festivalech 2001 a nazkoušeli jsme už pětatřicátou autorskou píseň. Kromě Malostranské besedy jsme si zahráli v několika prestižních klubech po celé republice. Rok 2000 jsme zakončili "rodinnou" vánoční besídkou, na které jsme si pouštěli prastaré nahrávky jednotlivých členů souboru. Věřte nám, docela jsme se zasmáli.

Zpět na hlavní stránku