Balada o věčné lásce

              Gmi   F       Gmi                      F    Gmi 
1. Byl jest sličný rytíř z cínu, či snad lacknecht, mušketýr, 
                 F    Gmi                F      Gmi 
   na poličce v polostínu, barevný měl štít i knír, 
           F           Bb            D           Gmi 
   nad hlavou meč nehýbá se, není slyšet bitvy řev, 
            F            Bb               D                  Gmi 
   tak tu stojí v plné kráse, chce být tvůj a chce prolít krev. 
         Cmi    Bb    Cmi            Eb   Bb   Cmi 
R: A co růže, která vadne v čínské váze opodál, 
         Eb     Bb        Cmi               Bb    Cmi 
   za okny už podzim chřadne, ona natruc voní dál, 
           Bb            Eb          G           Cmi 
   kolik plátků ještě zbývá, zrcadlo má matný jas, 
         Bb          Eb               G                  Cmi 
   na sebe se růže dívá, chce být tvá a chce přelstít čas. 
2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká, 
   přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká, 
   okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak, 
   nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak". 
R: A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž, 
   na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež, 
   ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach, 
   ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach. 
            Fmi      Eb     Fmi         Ab   Eb    Fmi 
*: A tak v prvním chvatu mládí klečíš lásce u nohou, 
          Ab     Eb       Fmi                Eb    Fmi 
   koho kdo tu vlastně svádí, slova nic už nezmohou, 
            Eb            Ab         C           Fmi 
   jí je mdlo a dech se tají, a ty rudneš jako rak, 
          Eb             Ab           C               Fmi 
   oba chcete být už v ráji, peklem tam cesta vede však. 
          Bbmi   Ab  Bbmi               Ab  Bbmi 
X: Končí téměř bezúhonně tahle věčná balada, 
                   Ab       Bbmi           Db    Ab  Bbmi 
   končí pro nás, ne však pro ně, to vás jistě napadá, 
             Ab           C            F           Bb 
   byl jest jeden sličný, inu, to už znáte, a tak dál, 
            Ab          C           F               Bbmi 
   a ten v něžném polostínu dívce prý růži na klín dal ...