Balada o věčné lásce

              Emi   D       Emi                      D    Emi 
1. Byl jest sličný rytíř z cínu, či snad lacknecht, mušketýr, 
                 D    Emi                D      Emi 
   na poličce v polostínu, barevný měl štít i knír, 
           D           G            H           Emi 
   nad hlavou meč nehýbá se, není slyšet bitvy řev, 
            D            G               H                  Emi 
   tak tu stojí v plné kráse, chce být tvůj a chce prolít krev. 
         Ami    G    Ami            C   G   Ami 
R: A co růže, která vadne v čínské váze opodál, 
         C     G        Ami               G    Ami 
   za okny už podzim chřadne, ona natruc voní dál, 
           G            C          E           Ami 
   kolik plátků ještě zbývá, zrcadlo má matný jas, 
         G          C               E                  Ami 
   na sebe se růže dívá, chce být tvá a chce přelstít čas. 
2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká, 
   přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká, 
   okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak, 
   nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak". 
R: A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž, 
   na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež, 
   ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach, 
   ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach. 
            Dmi      C     Dmi         F   C    Dmi 
*: A tak v prvním chvatu mládí klečíš lásce u nohou, 
          F     C       Dmi                C    Dmi 
   koho kdo tu vlastně svádí, slova nic už nezmohou, 
            C            F         A           Dmi 
   jí je mdlo a dech se tají, a ty rudneš jako rak, 
          C             F           A               Dmi 
   oba chcete být už v ráji, peklem tam cesta vede však. 
          Gmi   F  Gmi               F  Gmi 
X: Končí téměř bezúhonně tahle věčná balada, 
                   F       Gmi           A#    F  Gmi 
   končí pro nás, ne však pro ně, to vás jistě napadá, 
             F           A            D           G 
   byl jest jeden sličný, inu, to už znáte, a tak dál, 
            F          A           D               Gmi 
   a ten v něžném polostínu dívce prý růži na klín dal ...