Balada o věčné lásce

              Bbmi   Ab       Bbmi                      Ab    Bbmi 
1. Byl jest sličný rytíř z cínu, či snad lacknecht, mušketýr, 
                 Ab    Bbmi                Ab      Bbmi 
   na poličce v polostínu, barevný měl štít i knír, 
           Ab           Db            F           Bbmi 
   nad hlavou meč nehýbá se, není slyšet bitvy řev, 
            Ab            Db               F                  Bbmi 
   tak tu stojí v plné kráse, chce být tvůj a chce prolít krev. 
         Ebmi    Db    Ebmi            Gb   Db   Ebmi 
R: A co růže, která vadne v čínské váze opodál, 
         Gb     Db        Ebmi               Db    Ebmi 
   za okny už podzim chřadne, ona natruc voní dál, 
           Db            Gb          Bb           Ebmi 
   kolik plátků ještě zbývá, zrcadlo má matný jas, 
         Db          Gb               Bb                  Ebmi 
   na sebe se růže dívá, chce být tvá a chce přelstít čas. 
2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká, 
   přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká, 
   okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak, 
   nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak". 
R: A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž, 
   na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež, 
   ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach, 
   ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach. 
            Abmi      Gb     Abmi         H   Gb    Abmi 
*: A tak v prvním chvatu mládí klečíš lásce u nohou, 
          H     Gb       Abmi                Gb    Abmi 
   koho kdo tu vlastně svádí, slova nic už nezmohou, 
            Gb            H         Eb           Abmi 
   jí je mdlo a dech se tají, a ty rudneš jako rak, 
          Gb             H           Eb               Abmi 
   oba chcete být už v ráji, peklem tam cesta vede však. 
          Dbmi   H  Dbmi               H  Dbmi 
X: Končí téměř bezúhonně tahle věčná balada, 
                   H       Dbmi           E    H  Dbmi 
   končí pro nás, ne však pro ně, to vás jistě napadá, 
             H           Eb            Ab           Db 
   byl jest jeden sličný, inu, to už znáte, a tak dál, 
            H          Eb           Ab               Dbmi 
   a ten v něžném polostínu dívce prý růži na klín dal ...