Střepy

     Ami                         E    Ami 
1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru, 
                                E 
   spadaly do hlubin figurky z papíru, 
             Ami      G F#(-) F                 E 
   jednoho dne tě omrzí     vše, čím jsi dosud žil, 
     Ami           Dmi    Ami                   E        (Ami) 
   zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů. 
2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo, 
   tvé oči uvidí odporné divadlo, 
   všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš 
   a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů. 
     Ami       F                Ami 
*: Broukáš si pomalu tesklivou melodii, 
                F                Ami 
   když bloumáš ulicí, cítíš se sám, 
                 G     F E      Ami 
   vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii, 
              F                  E 
   říkáš si: měsíci, jsi starý krám! 
3. Městem se míhají opilá zrcátka, 
   oči ti říkají: lidi jsou zvířátka, 
   pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn, 
                                                       F E      Ami 
   tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.