Platýs

   Ami F7 E 
 
                 Ami                        G    E 
1. Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří, 
              Ami                   G 
   život se krátí, beznadějně zvoní u dveří, 
             C               G            Ami 
   na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní, 
                           F             E 
   pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní. 
2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí, 
   trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji, 
   sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku, 
   lesklý a tupý jako slída - démant otroků. 
                  Ami          G 
R: Věk sinalých dní a mrazivé luny, 
                  E                Ami (E) 
   kdy z němoty zní tón ostnaté struny, 
                 (Ami)         G 
   teď mrazivě mží do šedého prachu, 
                   E               Ami Emi 
   hle - písmena lží na pomníku strachu. 
3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni, 
   nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení, 
   načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou, 
   když být je nebýt, levá pravou, útok obranou? 
4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli, 
   nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli, 
   po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy, 
   víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí? 
R: 
5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů, 
   hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru, 
   chladno je němé, svítí mastně listy jazyků, 
   ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku? 
6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji, 
   nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí, 
   křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná, 
   v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana. 
R: