Duhová cesta

   Gb       F7          Gb           F7 
1. Vyšli už nad ránem, když z mraků pláč 
   Gb         F7         Bbmi Ab Gb Fmi Bb 
   čistil jim cestu za duhou. 
   Gb          F7       Gb          F7 
   Dech dětí v náručích jim vrací víru, 
   Gb        F7        Bbmi Ab Gb Fmi Bb 
   že najdou zemi vysněnou. 
 
        Ebmi                  Ab7 
R: Jdou všichni, co ví, proč nemůžou spát, 
        Dbmaj7               Gb 
   když násilí je vítá u dveří. 
   Ebmi         Cdim               F4         F 
   A syn se zeptá: "Mámo, kdo měl drápy ještěří?" 
         Ebmi           Ab7           Db                  Gb 
   "Víš, barva nebe je modrá jak len a ta mě nikdy nebolí, 
   Ebmi     Ebdim          F4 F           Ebmi Ab Db Gb Ebmi Ebdim F4 F 
   a tyhle modřiny na nohách slunce zahojí." 
 
2. Otrlí stopaři vyšlí ze zipů delt, 
   přináší zprávu hřejivou, 
   že někde v údolí, u rudých kamenů, 
   pět barev duhy září tmou. 
 
R: A všichni, co ví, proč nemohli spát, 
   hřejou se štěstím v objetí. 
   A syn jen řekne: "Mámo, ty pláčeš dojetím?" 
   "Víš, barva nebe je modrá jak len a ta tě nikdy nebolí, 
   a tvoje modřiny na nohách duha zahojí."