Duhová cesta

   G       F#7          G           F#7 
1. Vyšli už nad ránem, když z mraků pláč 
   G         F#7         Hmi A G F#mi H 
   čistil jim cestu za duhou. 
   G          F#7       G          F#7 
   Dech dětí v náručích jim vrací víru, 
   G        F#7        Hmi A G F#mi H 
   že najdou zemi vysněnou. 
 
        Emi                  A7 
R: Jdou všichni, co ví, proč nemůžou spát, 
        Dmaj7               G 
   když násilí je vítá u dveří. 
   Emi         C#dim               F#4         F# 
   A syn se zeptá: "Mámo, kdo měl drápy ještěří?" 
         Emi           A7           D                  G 
   "Víš, barva nebe je modrá jak len a ta mě nikdy nebolí, 
   Emi     Edim          F#4 F#           Emi A D G Emi Edim F#4 F# 
   a tyhle modřiny na nohách slunce zahojí." 
 
2. Otrlí stopaři vyšlí ze zipů delt, 
   přináší zprávu hřejivou, 
   že někde v údolí, u rudých kamenů, 
   pět barev duhy září tmou. 
 
R: A všichni, co ví, proč nemohli spát, 
   hřejou se štěstím v objetí. 
   A syn jen řekne: "Mámo, ty pláčeš dojetím?" 
   "Víš, barva nebe je modrá jak len a ta tě nikdy nebolí, 
   a tvoje modřiny na nohách duha zahojí."