Balada o deviantním Jeníkovi

    E           H  E     F#mi               H 
1. Býval Jéňa premiant, než se z něj stal deviant, 
   E    A  E C#mi H                       A H  E 
   exhibicionista, carara, ten se pozná dojista, 
                  H    E   F#mi           H 
   nosí plášť až na paty, pod ním chodí hambatý, 
   E       A     E  C#mi H                     A  H E 
   a když se pak obnaží, carara, sám sebe tím oblaží. 
    C#mi                  F#mi 
   Poslechněte o činu, který spáchal Jeník, 
      H                   E              G#7 
   zprávu o tom zločinu přines' krajský deník, 
    A          G#mi      F#mi           H 
   místo děje: autobus plný učnic z Fruty, 
   E           F#mi        H              E 
   a Jeník tam exhiboval víc než Tutti-Frutti. 
    H                 E     H             E 
R: Kudy, kudy, kudy, kudy jdou na nás ty pudy, 
     A          E         H         E     H E 
   před pudem, za pudem, na léčení nepudem. 
2. Přistoupil u rozhlasu za značného ohlasu 
   ve svém plášti na paty, carara, pod kterým byl hambatý, 
   a v tom plášti, představ si, měl ten Jeník dvě kapsy, 
   abyste to věděli, carara, ty kapsy dno neměly. 
   Oči jak dvě kuličky, když spatřil ty žabce, 
   stál uprostřed uličky s pravou rukou v kapse, 
   jak s ní šmejdil tam a sem, přitom vzdychal slastně, 
   tak všem bylo zcela jasné, co tam dělá vlastně. 
R: 
3. To je hrubě neslušné, tak dost, Jéňo, dnes už ne, 
   aniž jsme to propásli, vyvedli ho, zabásli, 
   prokurátor žaloval, že se špatně zachoval, 
   a tak Jéňa, třesouc se, předveden byl před soudce. 
   Soud se toho úkolu nevídaně zhostil, 
   nemravného Jeníka z obžaloby zprostil, 
   zdůvodnil to logicky: prý ve vlastní kapse, 
   tam si může každý dělat, co že se mu zachce. 
R: