Smutná píseň o česači bavlny

D         F#7       G              A 
Sen se mi zdál, že nemoh' jsem už dál, 
D           F#7     G           A 
hlava se mi točila a já se jen smál, 
H            F#7      G             A 
smál jsem se životu, co jsem dosud žil, 
C         G           A           D 
jindy než ve snu bych na něj nemyslil. 
 
D       F#7        G          A 
Narodil jsem se v zaprášenym domu, 
D        F#7    G         A 
nevim už kdy a ani nevim komu, 
H             F#7         G              A 
sotva jsem se rozkoukal, už jsem šel na pole, 
D          F#7     G              A D 
česal jsem bavlnu pořád v jednom kole. 
 
Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha, 
když poslali mě do školy a já z ní vzal roha, 
utekl jsem do hor bez jídla a mapy, 
za pár dnů mě našli šerifovi chlapi. 
 
Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili, 
musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly, 
spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně 
a to bylo těžký, těžký zatraceně. 
 
A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku, 
samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku, 
akce povedla se, zmizel jsem jim v lese, 
jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese. 
 
Usínám v sedle a hlava se mi točí, 
šerif z mi stopy nespustí oči 
a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou 
a pak vostrou kulku z pušky vypálenou. 
 
Ještě cítím ránu a pak vidím záři, 
malinkýho pána s úsměvem na tváři, 
podává mi ruku, že mě tady vítá, 
okolo něj krásnej bílej anděl lítá.