Smutná píseň o česači bavlny
Hromosvod
C E7 F G Sen se mi zdál, že nemoh' jsem už dál, C E7 F G hlava se mi točila a já se jen smál, A E7 F G smál jsem se životu, co jsem dosud žil, A# F G C jindy než ve snu bych na něj nemyslil. C E7 F G Narodil jsem se v zaprášenym domu, C E7 F G nevim už kdy a ani nevim komu, A E7 F G sotva jsem se rozkoukal, už jsem šel na pole, C E7 F G C česal jsem bavlnu pořád v jednom kole. Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha, když poslali mě do školy a já z ní vzal roha, utekl jsem do hor bez jídla a mapy, za pár dnů mě našli šerifovi chlapi. Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili, musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly, spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně a to bylo těžký, těžký zatraceně. A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku, samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku, akce povedla se, zmizel jsem jim v lese, jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese. Usínám v sedle a hlava se mi točí, šerif z mi stopy nespustí oči a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou a pak vostrou kulku z pušky vypálenou. Ještě cítím ránu a pak vidím záři, malinkýho pána s úsměvem na tváři, podává mi ruku, že mě tady vítá, okolo něj krásnej bílej anděl lítá.
dne 15. 09. 2020