Smutná píseň o česači bavlny

A         C#7       D              E 
Sen se mi zdál, že nemoh' jsem už dál, 
A           C#7     D           E 
hlava se mi točila a já se jen smál, 
F#            C#7      D             E 
smál jsem se životu, co jsem dosud žil, 
G         D           E           A 
jindy než ve snu bych na něj nemyslil. 
 
A       C#7        D          E 
Narodil jsem se v zaprášenym domu, 
A        C#7    D         E 
nevim už kdy a ani nevim komu, 
F#             C#7         D              E 
sotva jsem se rozkoukal, už jsem šel na pole, 
A          C#7     D              E A 
česal jsem bavlnu pořád v jednom kole. 
 
Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha, 
když poslali mě do školy a já z ní vzal roha, 
utekl jsem do hor bez jídla a mapy, 
za pár dnů mě našli šerifovi chlapi. 
 
Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili, 
musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly, 
spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně 
a to bylo těžký, těžký zatraceně. 
 
A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku, 
samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku, 
akce povedla se, zmizel jsem jim v lese, 
jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese. 
 
Usínám v sedle a hlava se mi točí, 
šerif z mi stopy nespustí oči 
a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou 
a pak vostrou kulku z pušky vypálenou. 
 
Ještě cítím ránu a pak vidím záři, 
malinkýho pána s úsměvem na tváři, 
podává mi ruku, že mě tady vítá, 
okolo něj krásnej bílej anděl lítá.