Dívka z Cheyenne ok
Grošáci
Recitace: Byl už podzim, všude kam oko pohlédlo zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po pěti letech bojů pod vlajkou spojenejch států, po pěti letech válek, hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moct jednou zapomenout, jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil že stojím, stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice a přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí leželo malý ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měl slzy v očích, poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a mluvili její řečí. Né kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vlát vlajka mý země, na který lpí i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne. H G#mi Čím voněl dým E H v tvým týpí dívko z Cheyenne G#mi F# čí nůž zbarvil čerň tvých copánků H G#mi tady končí sny já vím E H z jara zvonky vyklíčej G#mi F# tam kde brouzdal travou pár tvých opánků C#mi D#mi bílý máš pléd H E motýl do vlasů ti slét H E H co ti říct, dívko z Cheyenne C#mi D#mi máš v očích zášť H E vždyť nosím stejnej plášť H E H odpustíš, dívko z Cheyenne Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený a talisman co poví, kudy jít že byl falešnej jen lhář už víš a sevřený ústa šeptají že dýl si chtěla žít ze zvonků věnce plíst znáš v horách každej list poslouchej, dívko z Cheyenne krajem zní tamtamů chór nebe obléklo si flór usínej, dívko z Cheyenne Až příjde někdo z vás tam do těch tichejch míst kde šumí jen říčka plná kamení tam kde končí jezer hráz uvidíš zvonky kvíst a ze dvou kůlů kříže znamení stůj, ona spí jenom zlý o nás ví spoutaná, dívka z Cheyenne dej jí můj vzkaz bude se jí dýchat snáz pozdravuj, dívku z Cheyenne, pozdravuj, dívku z Cheyenne pozdravuj
Do databáze přidal Radka, dne 15. 09. 2020