Stíny na duši

 
H                 F# 
Nejen z piva jsem nebetyčně hloupej, 
G#mi                        E 
a nekoukám moc do zrcadla, když si holím tvář. 
Ranní tupej obličej, na rozum tolik skoupej, 
postrádá totiž myslitelů zář. 
Civím do zrcadla a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. 
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, a proč si zpívám tenhle refrén. 
 
H               F#                G#mi             E 
Moje zrcadlo má stíny na duši, a nikdo netuší, a nikdo netuší, 
H              F# 
že v noci píšu hořčicím na víčko ... 
G#mi                    E 
Trochu jsem zhloupnul, ale jen maličko. 
 
Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel, 
a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet, 
s hlínou pod hlavou neznat návratu, 
než jsem prokouk žití podstatu. 
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. 
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly. 
 
Moje zrcadlo má stíny na duši ... 
 
H                 F# 
Svět není černej, ani bílej, 
G#mi               E 
jen někdy nechává stíny na duši. 
Všichni se ženou za pochybeným cílem, 
pochybenou cestou, do poslední míle. 
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. 
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší. 
 
Do smrti si budu zpívat tenhle refrén !