Veselá bída

        D                 D7 
1. My chodívali spát pod železniční most, 
    G      Gmi        D 
   kousek za Severní nádraží, 
                                  D7 
   tam každej cizí vandrák byl v naší partě host 
      G        Gmi       D 
   a lidi nás nazejvali pakáží, 
          Emi                F#mi 
   z nás nikdo nevěděl, kdo jakou minulost 
    Emi                F#mi 
   táhne za sebou jak závaží, 
        D                    D7 
   nač by se o to staral, i tak měl svýho dost, 
      G         E         A 
   a někdy i vzpomínání překáží. 
    G                D    A              D 
R: Pendrek, pouta, mříž, bachař, cela, hlad, 
                    G       D      A    D 
   když v Boha nevěříš, co by sis nenakrad'. 
2. My žili ze dne na den a bylo fuk, co kradem, 
   aby bylo na guláš a kořalku, 
   a strach pro nás tím pádem byl věrným kamarádem, 
   než mi pošťák dal úřední vobálku, 
   to advokát mi psal: jseš děsně bohatej, 
   dědictví užij s rovnou páteří, 
   a vod tý chvíle spát, klidně i hrbatej, 
   můžu chodit do Hiltonu do peří. 
R: 
3. Teď snídám hemenex a piju Beaujoleaux, 
   celý dny jen samý válení, 
   víc chutnávaly kdysi jen suchý fazole 
   a cigarety kamarádem balený, 
   že kumpány jsem prodal, je zatracená škoda, 
   život za to ze mě cvoka udělá, 
   krev taky není voda, a proto ve mně hlodá, 
                (G)        (A)        (D) 
   [: [: [: [: že ta bída byla aspoň veselá ... :] :] :] :]