černej den

    Ebmi                    Db 
1. Ten den byl beznadějně černej 
    Ebmi               Db 
   jak darebáků svědomí, 
    H                    Bb7 
   jak smutku nával nepřebernej, 
     H       (Bb7)       Bb7(Ebmi) 
   kterej se náhle prolomí. 
 
2. Pomalu stoupali jsme strání 
   až k jedný z nevelikejch skal, 
   na který nechal sny a plány 
   jeden z těch kluků, co jsem znal. 
 
     Gb                      Db 
*: Stačilo málo chybnejch kroků, 
     Gb                    Bb7 
   vtom znenadání volnej pád, 
    Ebmi                  Db 
   je to už pěkná řádka roků, 
      H      Bb7           Ebmi 
   v noci si lesem cestu zmát'. 
        Gb                            Db 
   Pak ležel s kostrou zlámanou a strašně moc chtěl žít, 
        Ebmi                   Bb7 
   však usíná a přestanou myšlenky hlavou jít, 
          Gb                                Db 
   z nás každej potom nad ním stál, chlad rána na nás dejch', 
      Ebmi                        Bb7 
   vítr si s listím pohrával ve větvích březovejch. 
 
3. Teď všichni, co tu se mnou stojí, 
   jsme mlčky "ahoj" přišli říct 
   na místa, co nás dávno pojí, 
   že tenkrát bylo nás tu víc.