Když jsem sloužil u maríny (Pozor, pohov)
Chicago Podkozí
H 1. Když jsem jednou na palubě převzal velení, E H F#7 H pozor - pohov, jo převzal velení. Posádka i důstojníci byli jeleni, E H F#7 H pozor - pohov jo byli jeleni. E Zahučela děla, koule z děla vyletěla, H F#7 H paluba se chvěla, když rána dozněla. Škoda rány, která z děla nevyletěla, E H F#7 H pozor - pohov, jo nevyletěla. E A R: Když jsem sloužil u maríny, E H7 E jen jednou jsem ztroskotal. A Blesk urazil dva komíny H7 E a já klidně velel dál. A E Kolem nás tajfun zuřil, moře bouřilo, F#7 H7 z posádky se hrůzou kouřilo. E A Když jsem sloužil u maríny, F#7 H7 E bál se mě i admirál. 2. Jednou přišel na palubu reform Vosátka, pozor - pohov, jo reform Vosátka. Začal na nás nadávat, že nejsme posádka, pozor - pohov, že nejsme posádka. Paluba je hladká, kde se vzala, tu se vzala, spadla na něj kladka a ta mu dodala. Na pohřeb jsme zavolali všechny z posádky, pozor - pohov, na počest Vosátky. Ref.: 3. Ten, kdo zažil opravdovou bouři na moři, pozor - pohov, jo bouři na moři, toho nechte vypravovat, ten ať hovoří, pozor - pohov, jo ten ať hovoří. Málokdo to snese, blesk do lodi když uhodí, a ten kdo se třese, se na loď nehodí. Kdo se třese, ten se na loď vůbec nehodí, pozor - pohov, jo vůbec nehodí. R: Kapitána Korkorána z bouře těžko dostanou, má pro štěstí na zápěstí kotvu vytetovanou. /: A když se tajfun zvedne, bouře rozklatí, na Korkorána tohle neplatí. Námořník se bez půllitru na Podkozí neztratí. :/
Do databáze přidal Arytmik, dne 15. 09. 2020