Když jsem sloužil u maríny (Pozor, pohov)

   A 
1. Když jsem jednou na palubě převzal velení, 
   D       A        E7        A 
   pozor - pohov, jo převzal velení. 
 
   Posádka i důstojníci byli jeleni, 
   D       A        E7        A 
   pozor - pohov jo byli jeleni. 
             D 
   Zahučela děla, koule z děla vyletěla, 
                A         E7      A 
   paluba se chvěla, když rána dozněla. 
 
   Škoda rány, která z děla nevyletěla, 
   D          A       E7      A 
   pozor - pohov, jo nevyletěla. 
 
 
   D                      G 
R: Když jsem sloužil u maríny, 
   D      A7              D 
   jen jednou jsem ztroskotal. 
                       G 
   Blesk urazil dva komíny 
         A7           D 
   a já klidně velel dál. 
             G             D 
   Kolem nás tajfun zuřil, moře bouřilo, 
   E7           A7 
   z posádky se hrůzou kouřilo. 
   D                      G 
   Když jsem sloužil u maríny, 
   E7     A7       D 
   bál se mě i admirál. 
 
2. Jednou přišel na palubu reform Vosátka, 
   pozor - pohov, jo reform Vosátka. 
   Začal na nás nadávat, že nejsme posádka, 
   pozor - pohov, že nejsme posádka. 
   Paluba je hladká, kde se vzala, tu se vzala, 
   spadla na něj kladka a ta mu dodala. 
   Na pohřeb jsme zavolali všechny z posádky, 
   pozor - pohov, na počest Vosátky. 
 
Ref.: 
 
3. Ten, kdo zažil opravdovou bouři na moři, 
   pozor - pohov, jo bouři na moři, 
   toho nechte vypravovat, ten ať hovoří, 
   pozor - pohov, jo ten ať hovoří. 
   Málokdo to snese, blesk do lodi když uhodí, 
   a ten kdo se třese, se na loď nehodí. 
   Kdo se třese, ten se na loď vůbec nehodí, 
   pozor - pohov, jo vůbec nehodí. 
 
R: Kapitána Korkorána z bouře těžko dostanou, 
   má pro štěstí na zápěstí kotvu vytetovanou. 
/: A když se tajfun zvedne, bouře rozklatí, 
   na Korkorána tohle neplatí. 
   Námořník se bez půllitru 
   na Podkozí neztratí. :/