Cesta samej kámen

A               A7    D             A 
Přišlas tenkrát sama, odkud, pánbůh ví, 
                          E 
práh dál tvoje kroky nepustil, 
A          A7   D            A 
z šedavého nebe drobně padal déšť, 
             E           A 
ten tě málem celou rozpustil. 
 
Pak jsi vešla a od těch chvil nic nebylo, jak dřív, 
zdálo se, že slunce vyšlo snad, 
na pastvinách zelených i kytky začly kvést, 
však věřte mi, byl vážně listopad. 
 
        A           A7    D           A 
Rf:	Cesta samej kámen z hor až za tebou, 
                                      E 
        já, blázen, chtěl po ní dolů jet, 
        D            A            D             A 
        jak mý srdce rozbitý, teď všechna slova jsou, 
                       E           A 
        proklínal bych sebe, celej svět. 
 
Jak hejna ptáků zbloudilých tvý vlasy odlétly, 
zbytečně jsem prošel okolí, 
pak tě kdosi zahlíd´ v stínu divných ulic stát 
v tom velkým městě dole v údolí. 
 
Od té doby marně doufám, že se vrátíš zpět, 
proč to neříct, byl bych hrozně rád, 
na pastvinách slunce zašlo, kytky spálil mráz, 
není divu, vždyť je znovu listopad. 
 
Rf:	Cesta samej kámen z hor až za tebou,... 
 
        H           H7    E           H 
Rf:	Cesta samej kámen z hor až za tebou,...